Máme tušení, někde v podvědomí, že závislost a závislostní chování jsou jakýmsi prokletím. To prokletí může dopadnout na kohokoliv, a to bez ohledu na věk, sociální postavení či bohatství. Nemá to hranice – může se dotknout mladých i starších, bohatých i chudých, noblesních dam i elegantních pánů, maminek v rodině i tvrdě pracujících lidí, a to bez ohledu na věk od 15 do 80 let.
Prokletí, to můžeme přirovnat ke kletbě, která může následovat naše rodiny z generace na generaci, nebo jako břemeno a zátěž, kterou neseme v našem životě. Toto prokletí přináší velmi mnoho špatného. Mluvíme o destruktivním, impulzivním a kompulzivním chování, které ovládá naši nejhlubší povahu, atakuje naše nejhlubší potřeby, které zároveň mohou být tak primitivní.
Alkohol? Cigarety? Sázení? Pervitin? Kokain? Nakupování? Sex? Vztahy? Porno? Jak vůbec vznikají naše často sebedestruktivní slabosti?
Závislost se často začne vyvíjet, když se naše tělo stává kompulzivním a začneme toužit po určité látce nebo chování stále více a více. Toto označujeme jako zvyšující se toleranci a stáváme se závislí, impulzivně reagujeme na naše touhy. Toto prokletí nás nutí stále více se snažit, nemůžeme si pomoci, chceme to stále víc a když nám to svět odepře, reagujeme neklidně, neuroticky až patologicky. Pro nás je tato závislost něčím nezbytným, protože nám často pomáhá přežít v tomto světě, ve kterém nám vlastně není dobře, protože bez ní by byl náš svět a náš život velmi děsivým a hrozivým místem, a museli bychom se vypořádat s nepříjemnou pravdou, která by nás mohla zranit. Důsledky tohoto prokletí jsou nepopsatelné, čas a zdraví se stává pouhými položkami v této obchodní výměně za naši závislost. Nejsme si vědomi následků, které přijdou dříve nebo později.
Závislost se často objevuje, když přestaneme brát zodpovědnost za svůj život a přestaneme být obezřetní. Rychle se naučíme ukazovat prstem na vnější svět, který nás, dle našeho názoru, považuje za prokleté. Ztráta odpovědnosti za sebe samého je charakteristická pro závislostní chování. Zamyslete se, jak to máte vy. Víte, kdo jste, co chcete od života? Nebo necháváte své potřeby stranou a usilujete o potřeby druhých, v naději, že budete přijati světem? Že budete milováni? Že se svět k vám neotočí zády za to, kdo jste. Tyto myšlenky často závislost provází.
Často se pohybujeme v minulém čase, tedy v minulosti, nebo v čase budoucím, tedy budoucnosti. Neumíme být tady a teď. Přítomnost se stala nesnesitelnou, ohrožující naši vlastní autenticitu. A proto závislost umí jednu rychlou zkratku, a to dostat jedince v pár vteřinách do přítomného okamžiku, tam kde najednou ucítí svoje vlastní já, sebe samotného, autenticky, tedy to, co před světem skrývá, to, co potlačuje, to na co nasadil masku či roli, ať už dokonalého manžela či manželky, hodné holky nebo hodného kluka, zlobivého dítěte nebo ublíženého jedince, který v životě měl jen smůlu.
